na Blog.cz

Momentálně věnuji spíše skládáním hudby, takže místo básniček dostanete texty........ A ZKUSTE SI NĚKDO STĚŽOVAT!!!!!!!!!!!! :D

Tohle sem jednou psala spolužačce - pro jejího kluka

Nikdo sem dlouho nic nedal, takže jsem se rozhodla to napravit. Napsala jsem novou básničku. Mám k ní připravenej takovej dlouhej, krásnej strašně upřímnej komentář... Jenže pak mi došlo, že tady si to vlastně může přečíst každej. A to já fakt nechci.

Takže to celý okomentuju jenom stručně - zažili jste někdy ten OHROMUJÍCÍ pocit bejt POŘÁD naživu?

Pokud ne, nejspíš nemáte šanci to pochopit. Pokud jo, nejspíš to stejně nepochopíte, protože je to tak strašně zamotaný, že se v tom pomalu nevyznám ani já sama:)

No, to je asi všechno, co bych k tomu chtěla dodat. Napište do komentářů...

Díky.

I.

Dobře. Ten název článku je možná nesmyslnej. Je sice pravda, že kluci, bratři, otcové a učitelé nás asi v životě štvou ze všeho nejvíc. A občas asi každou holku napadne, že kdyby tu nebyli, všechno by mohlo bejt jednodušší. Mě to napadlo asi před třema hodinama a od tý doby se neustále snažím sama přesvědčit, že tu určitě je nějakej důvod, proč jsou důležitý. Možná bysme nemohly mít děti - ale jsme ženský (čtěte: mozky mající), tudíž by se určitě našel nějakej jinej způsob. Co kromě toho? Nebylo by se do koho zamilovávat? Blbost. Kdyby nebyla jiná možnost, tak by se z nás všech bez reptání staly lesby. A v tom je možná ten problém - zase bysme se zamilovávaly a STEJNĚ by tu pořád byli (nebo spíš bylY) lidé, kteří nám můžou zlomit srdce. Nakonec by nás sestry začly štvát stejně jako bratři a matky stejně jako otcové... A stejně bysme si vůbec nepomohly. Takže si přiznejme, že chlapi nejsou tím největším zlem. Jsou to jenom lidé, od kterých se zamilováváme a se kterýma se hádáme. Hmm... Možná by místo chlapů měli zrušit hormony...

Slíbila jsem, že přidám básničku, tak jí jsem dávám. Je sice stará, ale to je fuk, vy to přežijete:-D

Sem měla zase jednou kráááásnej den

Klikni na célý článek

Všichni kluci jsou kreténi a já jako prvotřdíní kráva bych jim mohla předstedat:-D Zajímavá myšlenka, ne?

Přemejšlecí nálada. Už zas mě to popadlo. Takový ty moje stavy, kdy mám náladu rozumovat o životě a o všem, co s ním souvisí. Především o tom, co práě prožívám, že. Přemejšlela jsem, jestli tenhle nemám dát do rubriky Úvahy (která tu je mimochodem taky:)), ale nakonec jsem se rozhodla, že ne. Tohle je deník. Tak kam jinam bych to měla psát?

Já se musím pochlubit když už sem stvořila něco rýmovanýho :D